O tomhle můžu psát. Je to moje téma. Rozhodně nejde o rady od divnýho týpka, který v batikované zástěře žvaní o všehomíru, vyžívá se v urinoterapii a tváří se, že on je oproštěný úplně od všeho. Za litr na hodinu vám milostivě řekne, že pokud se nezačnete milovat, nikdo jiný vás milovat nemůže a všechno vaše utrpení vězí v nedostatku sebelásky a sebevědomí.
Jo a ještě se musíte naučit přijímat dary.
Moje vlastní zoufalství jsem si naplno uvědomila, když jsem odjela s bandou zajímavých pestrobarevných lidiček na týdenní transformační pobyt. Byli jsme tam samí zoufalci. Já měla přerušené studium, utápěla jsem se v sebelítosti a vymýšlela si důvody, proč se do školy nemůžu vrátit, proč nemám lepší práci atd. A jak to po transformačním pobytu konečně všem ukážu, protože budu dostatečně sebevědomá. Jenomže se všechny vize o tom, jak se ze mě za týden meditace stane člověk, kterého konečně ostatní uvidí a budou respektovat, sesypaly.
První přednášku měl šestnáctiletý kluk. Povídal nám o moci polodrahokamů zachycovat negativní energii, mimo jiné se taky zmínil, že nechal školy, protože školní systém ho strašně svazoval. Když se to vezme kolem a kolem nic konkrétního neřekl, za nic neručil, všechno je o víře a pozitivní energii. Vždyť láskou se dají změnit i tvary krystalů vody. Po přednášce Opravdový muž, opravdová žena bylo vymalováno. Nikdo z přednášejících neměl nic konkrétního, co by nabídnul, ale to, co vyčetli z knížek typu Tajemství zužitkovali jako páni! Já a dvacet dalších nýmandů jsme zaplatili nehoráznou sumu za poslech vesmírného hnoje.
Po světě běhají mraky lidí, kteří věří v sílu dobra a pravidelně volají babičce, ale co dál? Slova jako hodný, kreativní, chytrý, inteligentní nejsou nic, jen takové težko uchopitelné substance, pokud se nedělá nic proto, aby ostatní o tom věděli.
Není potřeba mít žádný speciální talent, ani studovat medicínu, ale něco dělat. Nejlepší na tom je, že když pravidelně budete dělat jakoukoli činnost, po určité době v ní začnete vynikat. To samo o sobě zaručuje vyšší sebevědomí, protože už nemusíte nenávidět sami sebe za to, že jen sedíte na zadku a nic neděláte. Všechny únikové cesty od účelné činnosti, jako jsou vtipná videa na youtube atd. vytvořili nějací lidé, nebo je alespoň na youtube dali. Všechno, co konzumujeme je něčí tvorba. Od toho se dá odpíchnout.
Píšu svůj vlastní subjektivní názor, nemám ho podložený žádnou vědeckou studií, jen osobní zkušeností a vlastním pozorováním.
Zoufalce spojuje nečinnost, nesoudnost, výmluvy všeho druhu, čekání na úspěch bez zásluh, sebelítost a kritika toho, co tvoří nebo dělají jiní lidé...v tom je asi zasunutá vlastní hořkost nad tím, že všechnu pozornost jsem mohla mít já, ale nemám, protože nedělám, tak kritizuji...juhuuu.
Nejkrásnější slovo na světě je děkuji. A když má v sobě člověk kapku té vděčnosti a skromnosti, je také daleko snažší se světem pohybovat.
Sebevědomí s respektem k sobě sama nevytvoří žádné vesmírné příručky, ani sezení v kroužku s dalšími zoufalci a společné nadávání na nespravedlnost osudu nebo na to, proč mě ten pacholek nechal/ta slepice nechala, když jsem přece tak hodná/hodný. Ale něco konkrétního, o co se dá opřít. Už samotný proces je ozdravný a vede k lepším vztahům, práci.. Když je mi zle, tak mi z dlouhodobého hlediska nepomáhají nákupy ani čokoláda, ale nějaká smysluplná činnost nebo zdánlivě úplně nesmyslná. Od pečení bábovky po skákání panáka s tlupou dětí ve školce. Bohužel nás ostatní chtějí hlavně proto, abychom naplňovali jejich potřeby.