Možná  by jen stačilo říct, poslouchejte svoji intuici. Nevím jak vy, ale já pokáždé, když jsem svoje pocity potlačila a dala na racionální odůvodnění, skončila jsem v pasti. A čím déle s člověkem, který s vámi manipuluje zůstanete, tím menší máte šanci ze vztahu odejít v klidu. 

Jestli se vám zdá, že pořád končíte se stejným typem nevhodnýho chlapa, který se sice v dílech liší, ale celek je pořád stejně nepoužitelný, není to náhoda. Vzorce pro výběr partnera jsou v nás, v menší či větší míře, zakódované od dětství. Starala jste se o tatínka alkoholika a už ve dvanácti řešila problémy naprosto nepatřičné vašemu věku? Super, je velká pravděpodobnost, že si najdete někoho se závislostí nebo jiným omezením, koho budete neustálé zachraňovat. Byla vaše matka dominantní fúrie, která rozhodovala i o barvě vašich tkaniček? Tak si nejspíš budete hledat dominantní typy i do vztahu. Nejlíp tedy poznáte svého potenciálního psychopata, když poznáte samy sebe a budete věřit svým pocitům. Poznat svoje démony, znamená aktivně měnit k lepšímu i svůj život.

Ale i tak, tady je pár tipů, kterých se dá chytit.

Psychopat s vámi chce manipulovat, to je základ. Když začnete mít pocit, že děláte věci, které vlastně vůbec dělat nechcete, něco je špatně. Většina psychopatů vás bude chtít separovat od vašeho okolí, rodiny, blízkých přátel. Nebo naopak si z vašeho okolí začne nenápadně dělat spojence. Všímejte si také, čím váš potenciální psychopat plní svoje dny. Jaké má vztahy v práci, jestli má vůbec nějakou práci. Jestli má letité kamarády nebo jen povrchní vztahy, které často obměňuje. Důležité jsou i detaily. Netřídí odpad, protože kontejner na tříděný odpad je sto metrů od baráku? Vlastní pohodlí spojené s ignorantstvím je totiž opět častým příznakem. Vše samozřejmě dokonale maskované, proto vztahy s psychopaty jdou většinou ráz naráz, aby nedošlo k prozření příliš brzy. Jako na vojně, ráno si v klídku dávate kafíčko a večer už myjete s oholenou hlavou schody. Psychopat málokdy přizná chybu. Vždy chce být za pilíř morálky a všech ctností, i když realita je taková, že žádné morální zábrany nemá. Pokud tedy náhodou přizná chybu, má k tomu to správné obecenstvo a je to přiznání se vší parádou. Svědomí, opravdová lítost? Nehodí se, pryč s tím. Lítost psychopat uplatňuje jedině sám k sobě, takže je často v roli oběti, která nevýslovně trpí vaším nepochopením a nedostatečnou empatii, jste přece zodpovědné za jeho štěstí. A jeho utrpení musí, pokud možno, vidět, co nejvíc lidí, aby věděli, co jste zač. Další krok je pak záliba v ponižování a narušování vašeho sebehodnocení, které klesá úměrně s dobou společného soužití. Respektem se psychopat ohání na všechny strany, vyžaduje ho, ale k ostatním žádný nemá. Ovšem všechno jde velmi pozvolna, a když si začnete uvědomovat, že je něco špatně, je už většinou pozdě. Psychopat přece hraje o čas. Svatbám do půl roku od seznámení, nevěřím ani ťuk. Jsou samozřejmě výjimky a výjimky jsou to proto, že jsou výjimečné, takže se nás vůbec netýkají a mají mizivou vypovídající hodnotu. A tak zpátky na začátek, žádný univerzální návod, jak poznat psychopata není, ale rozhodně pomůže poslouchat svoji intuici, jakmile máte o něčem pochybnosti a necítite se komfortně, je namístě to řešit. Také není naškodu si vyslechnout názor rodiny a vůbec lidí, kterým na vás opravdu záleží. I přesto, že se to nemusí poslouchat dobře, zamilovaný člověk nevidí neslyší. A hlavně, nenechávejte se zatáhnout do manipulativních her. Každý správný psychopat potřebuje pozornost, nezájem je pro něj smrtelná zbraň. Proti manipulativnim hrám nejlíp funguje  ignorace. Žádné vysvětlování, nekonečné debaty nebo hádky. Jeden krok zpátky, hluboký nádech a ticho a klid. V klidu a s odstupem se každé rozhodnutí dělá líp. Minimálně budete mít prostor si svoji případnou reakci pořádně rozmyslet. Samozřejmě není na škodu hrát taky o čas. Nikam nespěchat, postupně svého partnera poznávat a prožívat s ním různé situace ještě před velkými rozhodnutími jako je svatba nebo třeba společné bydlení. Klíče od bytu se v dobrém rozmaru dávají lehce, ale civilizovaně si je vzít zase zpátky, je už těžší. Nevzpomínám si, že bych kdy litovala, že jsem se do nějakého vztahu zaháčkovala moc pomalu. Ale už jsem párkrát litovala, že jsem si nedala víc na čas.